Nejslavnější vysokohorská silnice v Evropě vede do srdce Národního parku Vysoké Taury, k nejvyššímu rakouskému vrcholu, 3.798 metrů vysokého Grossglockneru.

Výjezd na Großglockner je nevšedním zážitkem. Užijete si 48 kilometrů vysokohorské silnice s 36 zatáčkami a nejvyšším bodem ve 2 504 metrech nad mořen. Silnice je chvíli úzká, jindy zase dostatečně široká k pohodlnému a bezpečnému předjíždění. Zatáčky o malém poloměru Vás často obrátí o 180 stupňů, ale jsou přehledné a dobře klopené.
Ze všech míst je kouzelný výhled na alpské panorama. Cestou budete míjet kvetoucí alpské louky se zvědavými krávami, mohutné útesy skal a věčný led na úpatí Grossglockneru.

Před cestou za Grossglockner se raději podívejte na předpověď počasí a webkamery. Za špatných povětrnostních podmínek je vjezd uzavřen. Silnice se otevírá začátkem května, ale záleží na aktuálním počasí. Stává se, že i v červnu zde leží sněhové závěje.

Vysokohorská cesta (Hochalpenstrasse) vede z obce Bruckan der Großglocknerstraße do Heiligenblutu v Korutanech. Od hlavního spojení odbočují další cesty, které vedou k různým vyhlídkám, jako například Edelweißspitze a Franz-Josefs-Höhe, kde se poblíž nachází vodopád a malá přehrada. Odkrývá se zde nejhezčí výhled na Pasterze, nejdelší rakouský ledovec, dlouhý 9 km. Až uslyšíte jasné pískání, koukněte se k ledovci – na jeho okraji si s oblibou hrají svišti. Dále tu můžete pozorovat kozorohy, kteří skáčou po příkrých skalách a kdo bude mít štěstí, spatří vzácné dravce, jako je orel skalní nebo orlosup bradatý.

Doslova vrcholem jízdy je průsmyk Hochtor v nadmořské výšce 2.504 metrů – nejvyšší bod celé trasy. Pokud vám bude přát počasí, čeká vás tu panoramatický výhled na třicet sedm třítisícových alpských vrcholů a devatenáct ledovců. Jen stěží si lze představit, že tyto ledovcové velikány zdolávali při přechodu Alp naši předkové před více než 2 000 lety.

Srdce všech motoristů potěší bezplatná prohlídka zdejšího, nejvýše na světě položeného, automobilového muzea. Zvláštní místo zde zaujímá automobil Steyr 100, které vůbec jako první osobní auto přejelo roku 1934 Vysoké Taury. Řidičem byl salzburský zemský hejtman Dr. Franz Rehrl a spolu s ním jel jako spolujezdec stavitel Grossglocknerské silnice Franz Wallack.

Jen stěží si lze představit, že dnešní silnice stojí na prastarých stezkách, na kterých zdolávali ledovcové velikány při přechodu Alp naši předkové před více než 2 000 lety. V době bronzové se tudy dopravovaly nože, později keltské zlaté šperky nebo římské sochy antického hrdiny Herkula. O čilém obchodním ruchu v dalších obdobích svědčí archeologické nálezy, středověké kusy postrojů nebo řetězy galejníků ze 17. století.
Za rakouské monarchie byla großglocknerská oblast císařským loveckým revírem. Výchozím bodem pro lov byla od roku 1834 chata na Gamsgrube a od roku 1875 Glocknerhaus, kam se od roku 1908 návštěvníci dostali i drožkou. Roku 1924 dostal inženýr Franz Wallack za úkol naprojektovat tři metry širokou silnici s maximálním stoupáním 12 %, a roku 1930 se začalo s vlastní stavbou. Stavba v náročných horských podmínkách trvala rekordních pět let a na práci se podílely tři tisíce dělníků. Vysokohorská silnice Grossglockner Hochalpenstrasse byla slavnostně otevřená roku 1935.

Praktické informace

Nadmořská výška: 2 504 m n.m. (Hochtor), Grossglockner 3 798 m n. m.
Délka: Bruck – Heiligenblut 48 km

Otevírací doba:
od začátku května do 15 června: 6 – 20:00 hod.
od 16. června do 15. září: 5 – 21:30 hod.
od 16. září do konce října nebo začátku listopadu: 6 – 19:30 hod.
* poslední vjezd je 45 minut před zavírací dobou

Maximální sklon: 12% (odbočka k Edelweißspitze 14%)